Byla jsi víla,
tak krásně nevinná,
než si však srdce mé
do krve ranila.
Byla jsi růže,
krásná a voňavá,
ale i růže má trny,
může být bodavá.
Bodavá je i bolest,
jenž cítí srdce mé,
které ti věřilo,
dnes je však zrazené.
Dnes už vím dobře,
co jsi mi tajila,
že ne jenom mě
svým tělem jsi zvábila.
Podvádět a lhát,
to byl tvůj cíl,
tak už to chodí
v království víl.
Byla jsi víla,
kurva jsi proradná,
která se noc, co noc
jinému oddává.