Smrt motýla

Jak krásné bylo srdce tvé,

tak nevinné a zasněné.

pak přišel ten, jenž mu křídla dal,

bylo jako motýl a on byl jeho král.

Vzlétlo vzhůru a vidělo háj,

spousty květin, motýlí ráj.

Najednou v ráji sám ďábel stál,,

z očí šel plamen, z plamene žár.

Kdo srdci křídla dal, jako ďábel je spálil

a motýl zahinul v hořícím ráji.

Zákeřný a krutý byl tenhle pád,

když srdce zjistilo, že on nemá jej rád.

Ten motýl již nevzlétne, smrt už ho má.

Srdce je pobledlé, už bolest zná.

Lásku už odmítá, trápí ho strach,

z motýlích křídel nádherných zbyl jenom prach.