Svatební průvod

Zvláštní pocit to je,

když svatební průvod jde,

když míří přímo k nám, já v něm prý nevěstou býti mám.

Ty jdeš žádat o ruku mou,

já však vidím smutnou dívku za tebou.

Dívku v šatech bílích jako sníh,

dívku jejiž srdce trpí v dlaních tvých.

Ty netušíš, jak její city k tobě silné jsou,

jak ji všechno táhne za tebou.

Teď v kostele stojíme,

obě se svého osudu bojíme, obě máme šaty bílé,

obě tváře smutně ušlechtilé,

obě na srdci tmavý stín,

ona protože nemůže a já protože musím býti  s ním.