Zvláštní pocit to je,
když svatební průvod jde,
když míří přímo k nám, já v něm prý nevěstou býti mám.
Ty jdeš žádat o ruku mou,
já však vidím smutnou dívku za tebou.
Dívku v šatech bílích jako sníh,
dívku jejiž srdce trpí v dlaních tvých.
Ty netušíš, jak její city k tobě silné jsou,
jak ji všechno táhne za tebou.
Teď v kostele stojíme,
obě se svého osudu bojíme, obě máme šaty bílé,
obě tváře smutně ušlechtilé,
obě na srdci tmavý stín,
ona protože nemůže a já protože musím býti s ním.